úterý 4. května 2004

Brno, 4/5/04 09:40 CET
Tak, a je třeba dodatečně dopsat poslední řádky povídání o Americe (teď už s háčkama a čárkama, bo je dopisuji po návratu v Brně).

Hádanka: Kdy jde Američan pěšky? Když vysedne z auta, aby do něj dotankoval benzín.

Ale vážně, zpět k vyprávění. Ve čtvrtek ráno jsme se rozloučili s rodinou, u níž jsme bydleli několik dní, a jeli do Fort Worthu na místo, kde se kdysi nakládal dobytek do železničních vagónů, aby putoval na sever do velkých průmyslových center. Dnes toto místo slouží jako muzeum a lákadlo pro turisty, kovbojové tu předvádí své umění (honí malé stádo longhornů, kteří jsou už tak vycvičení, že je vlastně ani honit nemusí). Myslel jsem, že si tam koupím klobouk, ale nějak jsem si nevybral, a kupovat něco za každou cenu nemá smysl. Pak jsme se byli podívat na tzv. »vodní zahrady« v centru Fort Worthu, je to soustava vodotrysků a kaskád v moderním stylu (beton s hrubými kamínky), která se do moderního městského centra skutečně hodí. Večer se konala malá párty u rodičů Tomovi manželky Adriany, skvělé mexické jídlo, po něm pouštíme filmovou nahrávku, kterou nám na vystoupeních v Dentonu a v Dalasu natočil profesionální kameraman. Pal jsme ještě zajeli na krátkou návštěvu centra Fort Worthu s večerním osvětlením (byla vskutku krátká, čtvrthodinová, ale Tom chtěl uskutečnit i poslední krok, který nám slíbil). Večer jsme si dali ještě pivo a povídali si s Adrianinými rodiči hodně přes půlnoc. Přístup k Internetu sice byl, ale něchtělo se mi do psaní. Spal jsem venku na verandě na plastovém plážovém lehátku, a kdybych neměl bolavé rameno (prostydlý sval z věčně studené klimatizace), spalo by se mi velmi dobře. Ráno měl Sovík jako obvykle zpoždění, ale na letiště jsme dojeli i přes dost hustou dopravu v rozumném čase, poslední pivo na texaském území, pak projít odbavením, Maruška si zapoměla v batůžku nůžky a manikůru, coby ostré předměty s tím nesmí na palubu letadla, tudíž zabaveno, poslední křupky, poslední návštěva restroomu (WC) a šup do letadla (zaměstnanci Delta Airlines neumí přidělit letenky tak, aby páry seděli vedle sebe, ale my si to umíme dokombinovat!, totéž se opakovalo na JFK v New Yorku, to už jsme na Delta Airlines celkem nahlas nadávali). Tak jako v jakémkoliv jiném dopravním prostředku ani v airbusu neusnu, a tak sleduji jakýsi americký film o soutěžení hudebních škol a Slavnosti sněženek, dívali jsme se na západ slunce, polární záři a svítání, je 5:00 CET, když si tyto řádky poznamenávám do bločku (necelé tři hodiny do přistání, výška cca 10 km, rychlost necelých 1000km/hod, 120km/hod vítr »v zádech«), obzor zvolna žloutne, modrá, kdybych to zkusil vyfotit, bude to »kýč na druhou«, jak jej příroda umí dobře vytvářet. 5:58 se nad obzor vyhouplo slunko, letušky pomalu servírují snídani. Na letišti v Praze jdeme na pasovou kontrolu k přepážce EU, nikoliv Non EU (odjeli jsme z ČR do USA, vracíme se z USA do EU!), pak bohužel zjiš»ujeme, že chybí tři kufry (můj je mezi nimi), takže sepisujeme reklamace, a frčíme autobusem do Brna. Kufry naštěstí dorazili s jednodenním zpožděním za námi.

Ještě několik poznámek, které jsem si zapsal do notýsku:
1) Nejdelší vlak, který jsem v USA viděl, vezl uhlí do elektrárny a měl 123 vagónů a 3 lokomotivy.
2) Američané se tak bojí dopravní zácpy, že občas sjíždí z dálnice na nečekaných místech.
3) V ZOO jsme viděli i největší žijící ještěrku, komodo dragon, a někteří papoušci byli volně bez jakékoliv sítě, a přesto neuletí.
4) Američanky mají většinou dlouhé vlasy.

středa 28. dubna 2004

Aubrey, 28/4/04 22:10 CDT
Takze posledni zapisky psane v Americe (ty dalsi budu asi muset dopsat v Brne, neb nepredpokladam, ze bych se tu jeste dostal k mailu): rano jsme jeli do Fort Worthu do ZOO, ktera nas mile prekvapila velmi dobrym zarizenim (bezva ohrady pro zvirata, skoro vse ze dreva a z bambusu, sposta udelatek pro decka), rozlohou sice byla asi mensi nez ta nase brnenska, ale jinak musim uznat jeji kvality. Pak jsme byly v Japonskych zahradach, malebnem koutku (nikoliv malem rozsahem) uprostred parku skoro v centru mesta, moc se mi tam libilo. Pak jsme byli nakupovat neco drobnych pozornosti dom. No a vecer nas cekal zlaty hreb programu dne – navsteva asijske restaurace se samoobsluznym rezimem, neboli berte si od vseho kolik chcete (brali jsme si od vseho jen malinko, ale ozkouseli jsme snad petadvacet druhu ruznych dobrot). Nejvic jsem si pochutnal na krabich klepetech (to nema s krabimi tycinkami nic spolecneho, respektive krabi tycinky maji z kraba jen tu vuni!). Pred spanim je treba se skoro uplne zbalit, na rano toho moc nenechavat, neb uz od rodin s kufrem odjizdime, zitra nas ceka zaverecna party u Toma Sovika a pak v patek odlet. Zbytek povidani budu asi muset dopsat v Brne, neb nepredpokladam, ze bych se jeste tady v USA dostal k mailu.
Aubrey, 28/4/04 0:15 CDT
Dalsi den plny zazitku: nejprve v deset na farme jizda na koni, vim, pro ty, kdoz to znaji, by to byla »polivcicka«, ale pro mne to byl zazitek, ac jsme jeli jen hodinku pekne v jedne rade po cestickach prirodniho parku na hodnych konich, zvyklych na neznale turisty… Pak jsme se presunuli do centra Dalasu, videli misto, kde byl zastrelen Kenedy, prohledli si Dalas pekne z vysky z otocne restaurace (v kouli, neco jako moskevske Ostankino) a pak po svych prochodili centrum mezi mrakodrapy (staveji je tu proto, aby dokazali moc a silu cloveka – a penez – nikoliv pro nedostatek mista, samotne mesto se rozleza do nekonecnych dalav texaskych… V sousedstvi centra mesta s jeho mrakodrapy lze nalezt dalnici, honosne ctvrti, sklady i vlak, ci reku s malym koritem a obrovskou plochou zaplavove nivy, o prostor tu skutecne nejde!) Vecer jsme pak stravili ve slavnem Hard Rock Cafe Dalas. Byli jsme ponekud prekvapeni a zaskoceni americkym zpusobem zabavy. A nyni jsme dokonale »tired and sleepy« (unaveny a spaci).

pondělí 26. dubna 2004

Aubrey, 26/4/04 22:45 CDT
Tedy dalsi vypraveni: Prvni mne napadla poznamka, kterou jsem opomel napsat vcera, hvezdne nebe se tu zas tak moc od naseho nelisi, snad jen, ze mesic se zda byt jaksi vic »turecky«, neboli coby pulmesicek zari na obloze jako lodka, ponekud jinak natocen, nez jak jsme u nas doma zvykli. Dnes jsme vstavali uz o pul sedme, bo jsme meli sraz v 8:00 u UNT, jenze Marigold z Bannym dorazili az po pul devate. Vydali jsme s e na dlouhou cestu do Oklahomy do indianske rezervace, kde jsme navstivili muzeum indianske kultury (neco jako u nas skanzen, ale malicky), videli indiansky tanec v podani jedineho tanecnika a prohledli si galerii indianskych obrazu (obe muzea byla zavrena, je pondeli), a jinou cestou, castecne mimo hlavni dalnice, takze kolem byla prerie, brush (oznaceni pro neco, co neni ani les, ani prerie) a pasouci se kravy, nic vic, americka idilka, se vratili zpet do Aubrey, utahani, takze jen u plechovkoveho piva zapisuji tyto radky a jdu spat. Zase zitra…

neděle 25. dubna 2004

Aubrey, 25/4/04 22:30 CDT
Takze jak to bylo dal? Kolem poledne jsme sedli do auta, ja, Sapa, pan a pani Rovesovi a jejich nejmladsi dcera, a jeli jsme na obed. V Americe totiz neni zvykem varit prilis mnoho doma, naopak, na obed a na veceri se chodi velmi casto do restaurace. Obedvali jsme v jedne restauraci na okraji Dalasu, nebot jsme se tam sesli jeste se starsi dcerou Rovesovych (do Dalasu se provdala). Pak jsme se vratili do Dentonu na »Denton Arts & Jazz Festival«, potkali jsme se tam s Marigold a Bunnym, shledli brisni tance, poslechli si nekolik ruznych podani jazzu, na zaver pak dve hodiny protancili s mistnimi na prirodnim parketu, samozrejmne ze jsme tancili i ceskou polku. Nektere studenty jsme znali z jejich predchozich navstevy v Brne. Totalne vytanceni a unaveni (dance is live, live is dance) jsme se vratili do Aubrey, uklidili si vyprane pradlo do kufru a sebe do postylek.
Aubrey, 25/4/04 11:50 CDT
Tedy zase par radku, nedelni rano je tu trochu dusne (mluvim pouze o vlhkosti vzduchu, jinak v pohode) a na zdejsi pomery relativne chladne, spal jsem az do pul devate. Trochu prekvapujici byla nepritomnost pani Rivesove a jeji dcery, ale pak jsme si to dovysvetlili: je nedelni dopoledne, vetsina Americanu je v kostele. Po snidani jsme s panem Rivesem zasli na prochazku, pokochat se zeleni a zpevem ptactva, netreba stale podnikat neco »strasne napinaveho«, i maly vylet po okoli mezi farmickami je prijemne stravene dopoledne.

sobota 24. dubna 2004

Aubrey, 24/4/04 22:45 CDT
Takze zase po dvou dnech zasedam ke klavesnici, abych popsal dalsi cast naseho putovani po USA. Patecni rano v La Grange jsme zahajili setkanim na Monument Hill, kterezto misto je pamatne pro Americany jakousi udalosti tykajici se valky s Mexikem, priznam se, ze jsem to presne nepochopil, ale jedno vim jiste, byl z toho mista nadherny vyhled na Colorado a na pozustatky nejstarsiho pivovaru v Texasu (neco jako zdejsi »archeologicka pamatka«). Pak jsme vyrazili po sedmdesatsedmicce zpatky na sever do mestecka West. Zdejsi skola ma krasny obrovsky sal pro divadelni a jina predstaveni, uz jsme se tesili, ze se podari perfektne nasvitit zaverecne vystoupeni (nami pracovne nazyvane »Kelti«), jenze venku se spustila ohromna bourka, doslo k vypadku proudu a vypadku spousty jisticu, takze sal jel na zalozni zdroj, bohuzel bez moznosti ovlivnovat intenzitu osvetleni. Po vystoupeni nasledovala mala party, a ac bylo avizovano, ze bude bezalkoholova, alkoholu bylo k dispozici mozna vic nez zdravo. Spali jsme se Sapou u prijemnych starsich lidi mimo vlastni mestecko na male farme. V sobotu rano, za deste (a venku je najednou mimoradne chladneji nez uvnitr v klimatizovanych mistnostech), se schazime u domu mistniho »predaka krajanu« (nejspis ma ta funkce nejaky oficialni nazev, ale ten jsem nepochytil, a myslim, ze to neni dulezite) a jedeme po dalnici 35 do Dalasu, kde nas ceka posledni vystoupeni v mistnim sokolskem dome. Podarilo se nam vyresit osvetleni salu (nasli jsme nepouzivana stara svetla, zapojili je pres prodluzky, takze osvetleni na Kelty bylo mozna jedno z nejlepsich, nepocitam-li to v divadle v Austinu). A po vystoupeni skvela party s krajany, jeste tu umi uvarit perfektni vepro, knedlo, zelo… Ale uz zaciname citit unavu, takze kdyz nas pak Tom vezl do Dentonu, kde si nas vyzvedavali nase »zakladni« rodiny, uz se mi chtelo spat. S manzeli Rivesovimi jsme se jeste stavili na pivo a pizzu, a kdyz jsme dojeli do Aubrey, vsichni se skoro hned »rozutekli« spat, ja se do postylky chystam taktez. Dalsi vypraveni, o nepracovni casti turne, neb ted nas ceka ta dovolenkovo poznavaci polovina pobytu, bude nasledovat.

pátek 23. dubna 2004

La Grange, 23/04/04 00:20 CDT
Je to trochu nezvyk psat zpetne, ale ted se mi bohuzel stalo, ze jsem se tri vecery nepripojil ke svym webovym strankam, jeden vecer jsem u Internetu nebyl vubec, dalsi dva pak u pocitace IBM s silene pomalym pripojenim… Ale poporadku: V Austinu jsme vstavali hodne brzy, abychom se vyhli dopravni zacpe (a Sapa si jeste pred odjezdem stihl zaplavat v bazenu), zacpa se ale nekonala, a tak jsme byli na miste srazu s dvacetiminutovou rezervou. Cesta do San Antonia probihala »bezbolestne«. V San Antoniu jsme navstivili muzeum – pevnost The Alamo (Americani tam prohrali proti pocetni presile Mexikancu) a River Centr (takove male Benatky, ale krasne) a vyrazili jsme na dalsi cestu na vychod. Stavili jsme se v Praze (malinkata vesnicka zalozena kdysi imigranty, jak jsme se dozvedeli, dodnes se tam sjizdeji americti Cesi na ruzne akce) a dojeli do mestecka El Campo, kde taktez zije pocetna komunita ceskych imigrantu. Pohostili nas skoro ceskou kuchyni a my se za to odvdecili dokonalym vystoupenim, za nez jsme sklidili ovace. Spali jsme ctyri v chatce na brehu reky Orinoco, ktera nam byla uplne sverena (duvera je asi nejvetsi dar, a kdyz nekdo sveri ctyrem mladencum umelcum chatu a lednici s pivem…), ale bylo vse ve v naproste pohode, rano si Sapa, Zdenal a Ondra zaplavali rece a po te, co jsme se vsici sesli v El Campu, vzdali jsme se na dalsi pout – do Houstonu. V Houstonu jsme ponechali sve veci v ceske knihovne a vyrazili do Galvestonu, ostrovniho pristavniho mestecka, kde nas cekala nejen prohlidka stare plachetnice a minihistorickeho centra pristavu, ale hlavne dobra hodina dovadeni ve vlnach oceanu a mexicka vecere na plazi. Pak jsme se vratili do Houstonu, kde si nas »rozebrali« rodiny, ctyri jsem zustali »na krku« pani, ktera, pokud jsem to spravne pochopil, prave byla vedouci one knihovny. Roztomily baracek byl doplnen nadhernym bazenem na zahrade, takze jsme jej samozrejmne vsichni ctyri (ja, Sapa, Bunny a Marigold) rano vyuzili. Nasledovala cesta z Hustonu do centra NASA, bohuzel jsme nedodrzeli pravidlo »Hlavne se na nic netesit, budeme alespon mile prekvapeni…«, takze jsme byli ponekud zklamani. Ale historicke centrum, odkud byli kdysi rizeny prvni lety, jsme videli… Cesta do centra Houstonu, do jeho severozapadni casti, kde jsme vystupovali v sokolske hale (ci jak se to presne jmenovalo) vedla kolem kouzelnych silenych mrakodrapu Houstonskeho downtownu (vnitrniho mesta, mimochodem, cele mesto ma pry prumer 110 km), podarilo se nam dalsi uspesne vystoupeni, za nez se bodri krajane odmenili nejen potleskem ale i pivem, vecer travime u techtyz rodin, kde jsme spali predchozi noc. Rano opet bazenek, cesta do La Grange okorenena cekanim na okraji Houstonu, kde jsme se meli u benzinky sejit s poslednima dvema clenkama souboru, ale nejak se to spatne domluvilo, ale cesta nebyla zas az tak dlouha, po poledni jsme dorazili do tamniho ceskeho centra, prohledli si nove vybudovany amfiteatr, kdyby bylo doreseno svetleni, dalo by se byvalo vystupovat v nem, ale takto vystupujeme v ohromnem skoro divadelnim sale mistni skoly, a ac navsteva divactva nebyla pocetna, zase se podarilo divaky pri potlesku »zvednout ze zidli«. Vecer pak u rodinky v ohromnem dome, a hlavne u pripojeni na Internet, a tak mohly vzniknout tyto radky. Drobne noticky: Tomovi v aute cestou prekladame do anglictiny ceske vtipy a s nekterymi mame vskutku uspech… Na americkych zeleznicnich tratich jezdi skoro vyhradne dlouhatananske nakladni vlaky…

pondělí 19. dubna 2004

Austin, 19/04/04 01:05 CDT
Rano bylo ponekud tezsi, to je tak, kdyz se to vecer prezene, takze se mi cestou udelalo ponekud nevolno. Ale budiz, cesta do Austinu probihala jinak perfektne, Tom uz pochopil, ze mu jsem skutecne schopen delat navigatora jen podle mapy i do mist, kde jsem v zivote nebyl. Nasli jsme hotel, kde bude Tom s Adrianou a Bobo se Slavojem spat, dali si bohaty piknik na trave pred hotelem a presunuli se do centra hlavniho mesta Texasu, Austinu. Zanesli jsme si do divadla veci a sli na prochazku mestem, prohledli si zdejsi »maly bily dum«. Pak jsme se vratili do Scotish Ride Theatre, provedli malou generalku, nachystali kostymi a zacli. Ale stejne rychle jsme zkoncili, protoze CD prehravac chybne umisteny na podlaze bohuzel snimal i otresy podia a preskakoval kazde dve vteriny. Takze jsme to stopli, rychle provedli protiopatreni (Bobo vypadala chvili na zhrouceni) a zacli znovu. A meli na nasem turne do tretice uspech. Vecer pak nasledovala skvela party v dome jednoho privrzence ceske komunity (nema predky v Cechach, ale naucil se cesky – vystudoval cestinu), k pulnoci jsme se pak presunuli do rodin. Se Sapou budeme spat u starsich manzelu, kteri maji ceske predky, na stene v obyvaku jim visi obraz z roku 1944 znazornujici udolicko kdesi nad Vsetinem, o stenu pod obrazem je pak oprena stara lamacka lnu a cesacka na lnene vlakno… Mili, slusni, takze se jde dnes spat sice pozde, ale »absolutely correct«.

neděle 18. dubna 2004

College Station, 18/04/04 01:40 CDT
Toz jsme zazili vecer v Texas Halle of Fame, coz je neco jako mistni country-bar a diskoteka dohromady. Neboli mohu rict, ze jsme s Krteckem, Rencou a Sapou zazili neco jako mistni tancovacku. A tak jsme nasali atmosferu, sami si trochu zatancili (a byli pro mistni za exoty, ale to divadelnikum z MIMI FORTUNAE nikdy zas az tak moc nevadilo) a proste si uzili. A zijeme dal, rano nas ceka cesta na dalsi spil.

sobota 17. dubna 2004

College Station, 17/4/04 22:30 CDT
Tedy jak to bylo dal: v sobotu rano jsme zasli s Mr. L. Rivesem na ranni prochazku mezi ranci (domecky jsou v Texasu rozsety mezi loukami jako male farmy), nebot jsme vedeli, ze nas ceka vic nez ctyri hodiny cesty autem. V devet byl sraz na univerzite, takze jsme museli vstat jiz v sedm, aby ta prochazka byla alespon na hodinku. Cesta do College Station ubihala perfektne, teda kdybych se jako navigator umel s Tomem lepe domluvit. Takhle vznikaly drobne chyby… Se zastavkou v mestecku West, kde zije pocetna ceska komunita a ma na tom u dalnice »postavenou zivnost«, jsme uspesne dojeli do College Station, byli prijati v mile rodine ceskych emigrantu a bohate pohosteni, odvedli skvele predstaveni (dostal jsem prilezitost dat si hlavni roli druida) a «zaparkovali« se Sapou u ponekud volnomyslenkarskeho chlapka jmenem Trent (rozumel-li jsem dobre). A chystame se na tancovacku, takze to bude asi zivejsi vecer! Takze doufam, ze neskonci spatne, preji Cecham dobre nedelni rano, a loucim se.

pátek 16. dubna 2004

Aubrey, 16/4/04 23:10 CDT
Takze dobre brzske rano z Dalasu, bo v CR je uz sobota, ale ja mam teprve patek vecer. Co rict k dnesnimu (pro vas jiz vcerejsimu) dni? Po jedenacte jsme se sesli v TNU (Texas Nort University) v meste Denton. Se svym kufrem jsem se setkal, ale bohuzel mirne poskozenym, cestu neprezila cast plastove vystuhy kufru (a nasel jsem v nem plisaka, to abych z cest nezapomel cestu dom). Sporadali jsme vytecny obed v restauraci v arealu skoly a jali se zkouset. Takze jsme s Tomem Sovikem nazkouseli pousteni hudby, okoukli sal a zacli si chystat kostymi. V 16:00 jsme jiz byli vsichni znacne nervozni, prece jenom je prvni spil v USA ponekud vyznamnejsi udalost. Uvodni gotika dopadla skvele, myslim, ze i renesancni predtanceni bylo skoro bezchybne. Aby to snad nebylo dokonale, zazlobil uprostred Lehke ironie renesance CD prehravac, jedna skladba se zasekla zhruba v polovine, toz se to »zahralo« a pokracovalo se dal. No a keltsky Beltime na zaver byl, skorro bych se nebal pouzit toho slova, super. A ac tu pry nejsou moc zvykli tleskat, potlesk vyjadroval vic nez dobre spokojenost divaku. Pak mala party s Tomem, vytecne syry a spousta druhu ovoce, no, kdyz nas pak Mr. Rives vezl dom a stavovali jsme se na veceri, dali jsme si se Sapou porci kurete na pul, neb ani jeden z nas by ji celou nezvladl. A ochutnali jsme mistni tmave pivo »Shiner bock« a musim konstatovat, ze ac nas varovali, ze tu neni dobre pivo, myslim ze toto pivo bylo dobre, ac, chapu, Cech-pivar by asi rekl, ze pivo chutna ponekud jinak. (Stranky pivovaru najdete na tomto odkazu, mimochodem, to, ze je toto pivo dobre, je dilem zakladatelu, ceskych vystehovalcu.) Vecer, ted kdyz sedim u pocitace, jsem si otevrel plechovku Coors, ale to uz moc dobre nejni. Obloha je jasna, ale mesta tu moc zari, takze, ac jsem si v hvezdarne university rekl o mapu oblohy, moc z tech skoro jiznich souhvezdi nevidim, nebot »svetelny smog« je zakryva. Ale jedno zkonstatovat musim, Polarka je viditelne niz nad obzorem. A to je asi pro dnesek vse. Zitra nas ceka ponekud delsi cesta, a mozna se ani nedostanu k Internetu, ale jak jen to pujde, napisu dalsi povidani.
Aubrey, 16/4/2004 9:10 CDT
Takze dobre rano z Dalasu, pro Vas kdo mate uz patek odpoledne a chystate se na chaty a chalupy… :-) Vyspal jsem se celkem dobre, jen mam problem s tim, ze by telo zaroven chtelo spat, neb jsem naspal jen osm hodin, a zaroven je uz skoro devet dopoledne (mistniho casu). Jeste ke vcerejsimu priletu: na letisti v Dalasu jsme zjistili, ze jsme sice nakonec leteli vsichni timze letadlem, ale nikoliv tak nase kufry. Takze ja ted mam jen sve prirucni zavazadlo, tedy batuzek, a kostymi se mi toulaji (v tuto chvili nevim kde, ale doufam, ze se s nimi dnesni den setkam). Na univerzite jsme ocekavani az v 11, takze mam cas chvilu psat. Dalsi me dojmy: tak jednak je tu leto, da se chodit v tricku, venku je prijemnych petadvacet. Obloha v noci vypadala trochu jinak nez ta nase, uz jsem si pozadal o atlas hvezdicek, abych se ji mohl doucit. Precetl jsem si dnes rano v mistnim platku zvanem Denton Record-Chronicle (pro upresneni, spal jsem tuto noc v Aubrey, 3/4 hodiny jizdy od letiste Dalas smerem na sever) o nasem odpolednim vystoupeni kratkou noticku, cituji: »Brno-based Mimi Fortunae Dance Theatre performs Miror of Ages in the recital Hall, UNT Colege of Music, Ave. C. Free. The program is sponsored by the Czech Education Foundation of Texas, under the auspices of the Residency in Czech Music and Culture at UNT. Call 817-896-1049 or 565-2243.« (Mimochodem, to telefonni cislo je na Toma Sovika, ktery to vse tak krasne »spiskal«, mineno samozrejmne v tom nejkladnejsim smyslu, jak je to jen mozno rict! Tedy i ten posledni mistni platek (snad tim mistni neurazim) nas zminuje. Toz to je pro tuto chvili asi vse, jako spravny reporter pridam pozdrav vsem svym blizkym, dekuji za maily, pochopte, ze na vsechny nemohu stihat odpovidat, ale alespon vam takto pisu vsem. A zase se ozvu.

čtvrtek 15. dubna 2004

Aubrey, 15/4/2004 22:25 CDT
(cesky neco jako centralni letni americky cas, odpovidajici cas v CR, tedy CET, Central Europe Time, ziskate tak, ze prictete 7 hodin)

Takze (bude to bez hacku a carek, protoze se mi nechce resit, jak tu v Americe nastavovat na PCcku cestinu), navic budu asi psat z ruznych pocitacu. Tedy prvni dojmy: Jsme v Texasu! V tuto chvili se tu pise jeste datum 15.4.2004, hodinky mi ukazuji 22:15, ale v Cechach uz je rano 15.dubna, totiz o sedm hodin vic… Co napsat k ceste: Ja jako »Ministr dopravy TD MIMI FORTUNAE« jsem na stare brnenske autobusove nadrazi dorazil jako posledni, se vsema jizdenkama v batohu. Cesta do Prahy autobuskem CSA probihala bez problemu, nejvic se mi libila hlaska Lenky Krtecka: »Hlavne se na nic netesit, budeme alespon mile prekvapeni…«, a taky jsem si cestou na dalnici sam pro sebe rikal: hlavne ze jsem tu cestu predchozi den absolvoval tam i zpet. V Praze na letisti jedno male zpestreni, Kubik mel hlidku s policii, potkali jsme se s nim v odletove hale: holt ma divadlo sve lidi vsude. Postrehy z letadla: »Airbus je tlusta velryba« (Kralik); »Proc jeste neletime?« – »Pilot studuje manual…«; »Spadlo to fakt samo…« (Marigold) »Doufam ze to neni jedina veta, kterou zna pilot.« (Slavoj) Evropu jsme opustili nad Clifdenem ve vysce 350000 stop, v 16:01 (Newyorkskeho casu) dosedame na JFK, na letisti neuveritelne zmatky (a sebrali mi pomeranc, pry s nim do statu nemohu), ale nakonec vsichni sedime v letadle do Dalasu, ac to podle poslednich katastrofickych zprav z rana pred odjezdem vypadalo spatne… A z Dalasu ted pisu…