pátek 23. dubna 2004

La Grange, 23/04/04 00:20 CDT
Je to trochu nezvyk psat zpetne, ale ted se mi bohuzel stalo, ze jsem se tri vecery nepripojil ke svym webovym strankam, jeden vecer jsem u Internetu nebyl vubec, dalsi dva pak u pocitace IBM s silene pomalym pripojenim… Ale poporadku: V Austinu jsme vstavali hodne brzy, abychom se vyhli dopravni zacpe (a Sapa si jeste pred odjezdem stihl zaplavat v bazenu), zacpa se ale nekonala, a tak jsme byli na miste srazu s dvacetiminutovou rezervou. Cesta do San Antonia probihala »bezbolestne«. V San Antoniu jsme navstivili muzeum – pevnost The Alamo (Americani tam prohrali proti pocetni presile Mexikancu) a River Centr (takove male Benatky, ale krasne) a vyrazili jsme na dalsi cestu na vychod. Stavili jsme se v Praze (malinkata vesnicka zalozena kdysi imigranty, jak jsme se dozvedeli, dodnes se tam sjizdeji americti Cesi na ruzne akce) a dojeli do mestecka El Campo, kde taktez zije pocetna komunita ceskych imigrantu. Pohostili nas skoro ceskou kuchyni a my se za to odvdecili dokonalym vystoupenim, za nez jsme sklidili ovace. Spali jsme ctyri v chatce na brehu reky Orinoco, ktera nam byla uplne sverena (duvera je asi nejvetsi dar, a kdyz nekdo sveri ctyrem mladencum umelcum chatu a lednici s pivem…), ale bylo vse ve v naproste pohode, rano si Sapa, Zdenal a Ondra zaplavali rece a po te, co jsme se vsici sesli v El Campu, vzdali jsme se na dalsi pout – do Houstonu. V Houstonu jsme ponechali sve veci v ceske knihovne a vyrazili do Galvestonu, ostrovniho pristavniho mestecka, kde nas cekala nejen prohlidka stare plachetnice a minihistorickeho centra pristavu, ale hlavne dobra hodina dovadeni ve vlnach oceanu a mexicka vecere na plazi. Pak jsme se vratili do Houstonu, kde si nas »rozebrali« rodiny, ctyri jsem zustali »na krku« pani, ktera, pokud jsem to spravne pochopil, prave byla vedouci one knihovny. Roztomily baracek byl doplnen nadhernym bazenem na zahrade, takze jsme jej samozrejmne vsichni ctyri (ja, Sapa, Bunny a Marigold) rano vyuzili. Nasledovala cesta z Hustonu do centra NASA, bohuzel jsme nedodrzeli pravidlo »Hlavne se na nic netesit, budeme alespon mile prekvapeni…«, takze jsme byli ponekud zklamani. Ale historicke centrum, odkud byli kdysi rizeny prvni lety, jsme videli… Cesta do centra Houstonu, do jeho severozapadni casti, kde jsme vystupovali v sokolske hale (ci jak se to presne jmenovalo) vedla kolem kouzelnych silenych mrakodrapu Houstonskeho downtownu (vnitrniho mesta, mimochodem, cele mesto ma pry prumer 110 km), podarilo se nam dalsi uspesne vystoupeni, za nez se bodri krajane odmenili nejen potleskem ale i pivem, vecer travime u techtyz rodin, kde jsme spali predchozi noc. Rano opet bazenek, cesta do La Grange okorenena cekanim na okraji Houstonu, kde jsme se meli u benzinky sejit s poslednima dvema clenkama souboru, ale nejak se to spatne domluvilo, ale cesta nebyla zas az tak dlouha, po poledni jsme dorazili do tamniho ceskeho centra, prohledli si nove vybudovany amfiteatr, kdyby bylo doreseno svetleni, dalo by se byvalo vystupovat v nem, ale takto vystupujeme v ohromnem skoro divadelnim sale mistni skoly, a ac navsteva divactva nebyla pocetna, zase se podarilo divaky pri potlesku »zvednout ze zidli«. Vecer pak u rodinky v ohromnem dome, a hlavne u pripojeni na Internet, a tak mohly vzniknout tyto radky. Drobne noticky: Tomovi v aute cestou prekladame do anglictiny ceske vtipy a s nekterymi mame vskutku uspech… Na americkych zeleznicnich tratich jezdi skoro vyhradne dlouhatananske nakladni vlaky…